V tomto období se dítě poprvé seznámí s hokejovým prostředím a udělá své první krůčky na ledě. Proto je důležité, aby k tomu mělo odpovídající výstroj. Do začátků bohatě postačí helma, brusle a rukavice. Pro vyšší bezpečnost se rovněž hodí chrániče loktů a kolen, aby se dítě tolik nebálo pádů. Než totiž děti vezmou do ruky hokejku, měly by mít zvládnuté základy bruslení.
Důležitou herní aktivitou v tomto věku je minihokej. Oproti klasickému hokeji na velkém hřišti vytíží mladého hokejistu daleko více. Jelikož se hraje jen ve třetině, hráč se dostane častěji k puku, vícekrát vystřelí a musí dávat větší pozor, co se zrovna na ledě děje. Hlavně jde ale o zábavu, všichni stráví na ledě stejný čas a už vůbec nezáleží na tom, kolik kdo vstřelil gólů.
V tomto věku děti pokračují ve zlepšování svých herních dovedností. Zároveň si však musí uvědomit i jinou věc. A to, že v hokeji sami jako jedinci nikdy neuspějí. Vždy je třeba nehrát jen na sebe, ale pro tým. Důležité je věnovat se i jiným doplňkovým sportům a aktivitám, které jednak utuží partu v kabině, ale zároveň i rozvinou pohybový talent mladých hokejistů.
V tomto rozmezí se jedná o klíčové období pro rozvoj mladého hokejisty a jeho případnou budoucí kariéru. Hráč na sobě a svých schopnostech pracuje jak na ledě, tak i mimo něj. Občas to může být i dřina, ale bez ní to v tomto věku prostě nejde. Kdo do toho dá vše, má velkou pravděpodobnost, že se mu jeho úsilí mnohonásobně vrátí.
Čím je hráč starší, tím více záleží na něm osobně, kam až to v budoucnu dotáhne. Zároveň se ale neobejde bez rad zkušených trenérů a podpory rodiny. Pokud se vše sejde tak, jak má, má hráč našlápnuto k tomu splnit si své dětské sny, zažít pocity vítězství nebo být součástí velkého úspěchu.